Kalábrie 2006 - San Nicola Arcella

Po menší přestávce (vloni jsme objevovali krásy divokého Řeckého ostrůvku Karpathos) jsme opět plánovali návštěvu Kalábrie. Dlouho jsme rozmýšleli, zda jet opět na Capo Vaticano, které jsme navštívili v roce 2004 a kde se nám moc líbilo nebo zda poznat jinou část Kalábrie. Snažila jsem se vybrat místo, ze kterého by se dali podnikat zajímavé výlety. Nejvíce se mi zamlouvala Basilicata, ze které je to kousek i do Kampánie, ale pro lepší nabídku ubytování to vyhrála oblast severní Kalábrie, která s Basilicatou přímo sousedí. Pokoušela jsem se vyhnout cestovním kancelářím a sehnat ubytování přes internet. Zpočátku se zdálo, že to vyjde levněji, ale po připočtení povinných příplatků (závěrečný uklid, voda, plyn, elektrika) jsem se raději vrátila k nabídce cestovní kanceláře Polycastrum Viaggi a ubytování zajistila přes ní. Ve městě Praia a Mare a Scalea se nám nelíbila pláž, proto jsem se rozhodla pro malé městečko San Nicola Arcella, které leží mezi nimi a residenci La Perla, která nabízela ubytovaní za celkem málo peněz a slibovala krásný výhled, neboť je vystavěná vysoko v kopci přímo nad mořem. Díky tomu, že jsme jeli mimo sezónu (v červnu) a čekali jsme až do poslední chvíle, podařilo se nám sehnat ubytování za s využitím nabídky Last Minute s 20% slevou.

Na cestu jsme se vydali v pátek 9. června kolem půl sedmé ráno ve stejném složení, jako na Capo Vaticano, ale tentokrát jsme měli k dispoziici Škodu Octavii Kombi a vyjížděli jsme z Prahy. V Rozvadově jsme byli před devátou hodinou. Měli jsme obavy z cesty přes Německo, kvůli právě začínajícímu mistrovství Evropy ve fotbale, ale se žádnými problémy jsme se nesetkali. Dálniční známku do Rakouska jsme kupovali až na první Rakouské benzínce. Po té nás čekal Brenner. Cesta ubíhala plynule a v pohodě. S prvními a také jedinnými kolonami během naší cesty jsme se setkali až ca. 200 km před Římem. Jelikož už bylo krátce před dévátou hodinou večerní, zastavili jsme na lesním parkovišti a připravili se na odpočinek. Kluci přespali venku ve spacáku a my zůstali v autě. V půl čtvrté ráno nás vzbudila zima (venku bylo jen 8°C), tak jsme rychle sbalili věci a pokračovali v cestě. Po zaplacení dálničního poplatku u Salerna, jsme si pohrávali s myšlenkou sjet z dálnice na silnici ss18, která vede napříč Kampánií a dál po pobřeží až do našeho cíle. Kvůli obavám, že by cesta byla moc zdlouhavá a krkolomná, jsme však zůstali na dálnici. Možná jsme neudělali dobře, protože je v horším stavu než předloni. Všude probíhá výstavba a opravy a provoz je často sveden do jednoho pruhu. Nakonec jsme sjeli na silnici, která je s dálnicí souběžná a u městečka Buonabitacolo jsme odbočili směrem k pobřeží. Cesta se tu klikatí krásnou kopcovitou krajinou. Ca. 10 km před městem Sapri jsme najeli na výše zmiňovanou ss18 a až do Arcelli pokračovali podél pobřeží. Každou chvilku jsme zastavovali na malých vyhlídkách, kochali se pohledem na lákající plážičky s průzračnou modrou vodou a těšili se na místo našeho pobytu. Jaké bylo naše zklamání, když jsme poprvé uviděli Praia a Mare. I když jsem místo trochu prozkoumala pomocí internetu, první pohled mě trochu uzemnil. Malé útulné zátočky, kopce svažující se až do moře a malebná městečka vystavěná v kopcích vystřídala nekonečně dlouhá pláž a rovinaté město. Přesto jsme stále doufali, že San Nicola Arcella bude hezčí.

Do residence La Perla jsme přijeli přesně v době siesty (13 - 15.30 h), takže nás neměl kdo ubytovat. Zatím jsme si tedy zběžně prohlédli město a jeli si odpočinout na městskou pláž. V půl čtvrté jsme se jeli ubytovat. Vše probíhalo hladce, ale jen do té doby, než jsme paní na recepci požádali, zda by bylo možné dostat apartmán s výhledem na moře. Nevím, jestli nám dobře rozumněla (neuměla moc anglicky), ale začala se mračit a ihned volala delegátce Polycastrum Viaggi. Po dlouhém dohadování nám její kolegyně nabídla apartmán s velikánskou terasou s úžasným výhledem na moře, město Praia a Mare, ostrov Dino, část Kampánie, pohoří Basilicaty a Krista stojícího nad Marateou. Sice jsme museli čekat do půl osmé do večera, než ho uklidí, ale výhled s nezapomenutelnými západy slunce, za to určitě stál. Později jsme zjistili, že skoro všechny apartmány s výhledem na moře zůstaly po celý náš 14-ti denní pobyt volné. Nechápu tedy, proč byl takový problém ho získat. Jinak bylo ubytování dobré, residence je veliká, takže působí trochu neosobním dojmem. Všude je čisto, prostorná kuchyň je vybavená skromně, ale na vaření to stačí. K dispozici je i bazén, který se v době siesty zavíral (což byla škoda) a vstup do něj byl pouze ve slušivých čepičkách, které si můžete zakoupit za 3 Eura na recepci. Na pláž jezdí zdarma několikrát denně autobus. Po silnici to je ca. 2-3 km, ale dá se jít i pěšky - zkratkami ca. 20 minut normální chůze.

Pláž patřící k našim apartmánům byla celkem pěkná, přesto jsme ji vždy jen prošli. Moc nás nelákalo sedět se spoustou lidí v řadách vyrovnaných slunečníků a lehátek. Díky náhodě jsme hned první den objevili cestu na úplném konci pláže, která vedla po schodech nahoru přes útes. Vydali jsme se po ní a po 10 minutách přišli na úžasné místo, které vypadalo jako z filmu Pána prstenů. Cesta vedla přes skalní oblouk, pod kterým šplouchalo moře, na krásné malé písčité plážičky, schované mezi útesy s tajemnými jeskyněmi. Toto místo jsme si ihned zamilovali a pokud se nám nechtělo jezdit na výlety, relaxovali jsme na těchto plážích. Sice tu byla o několik stupňů chladnější voda než jinde (20,5°C), protože tu zřejmě vyvěraly do moře sladkovodní prameny, ale to nám nevadilo. Bylo tu celkem málo lidí (k večeru nikdo), jen na sousední pláž s velkou jeskyní připlula občas loďka s výletníky, která ale po chvilce pokračovala dál ve zkoumání pobřeží. Na tyto pláže se dalo přijít pěšky i z Praia a Mare. Cesta byla o něco delší (a na noc se zamykala). Vedla ještě přes jednu pláž, která byla také krásná, poloprázná a nabízela občertsvení v restauraci ukryté v jeskyni, kde byl příjemný chládek.

Na začátku našeho pobytu jsme navšívili město Scalea. Pláž je tam podobná, jako v Praia a Mare, jen snad ještě delší. Stará část města stojí jistě za návštěvu. Úzkými uličkami, které na vás dýchnou starobylou atmosféru, můžete dojít ke kostelu a nebo ještě výš až na vrcholek kopce a prohlédnout si zbytky normanského hradu, ze kterých je krásný výhled na celé město, okolní kopce a pláž a moře. Každé pondělí se ve Scalee pořádají trhy. Trh s oblečením a spotřebním zbožím je až na konci města a je opravdu velký. Trh s ovocem, zeleninou, rybami a sýrem je blíže k centru města. Dobře a celkem levně nakoupit si můžete také ve větším supermercatu přímo ve městě.

Dále jsme navšívili městečko Praia a Mare. I zde se pořádají trhy, ale pro změnu každý čtvrtek a jsou o poznání menší. Naši přátelé zde věnovali jedno odpoledne návštěvě Aquaparku a byli spokojeni. Přímo naproti městečku láká k návštěvě Isola di Dino (ostrov Dino) známý svými jeskyněmi. Na ostrov se pořádají výletní plavby lodí nebo si ho můžete prozkoumat sami, třeba na šlapadle.

K dalšímu výletu nás zlákal zubr, který byl před ca. 11 000 lety vyrytý do skály před jeskyni Grotta del Romito. Nachází se asi 10 km za malým městečkem Papasidero (podrobnější informace najdete v malém průvodci po Kalábrii). Bohužel jsme na místo přijeli opět v době siesty, jak je našim špatným zvykem, ale ukázalo se to jako štěstí. Jeskyní plnou krápníků nás provedli samotní archeologové, kteří tu právě odkrývali pohřebiště. Ukázali nám, kde bylo ohniště, místo kde si pravděpodobně pravěcí lidé brousili pazourky a také dnes již zavalený pravděpodobný vstup do jeskyně. Také se pochlubili poklady, které tam objevili. Po naší dobrodružné cestě minulostí jsme poseděli na terásce útulné restaurace, která stojí před areálem a dali si vynikající Presso za 72 Centů - což bylo skoro zadarmo. Po občerstvení jsme pokračovali národním parkem del Pollino a kochali se pohledem na krásné přírodní scenérie. Přes Mormanno jsme dojeli až do středověkého městečka Morano Calabro, o kterém se říká, že je jedním z nejkrásnějších v Kalábrii. Je vystavěné na úbočí pyramidovitého kopce, na jehož vrcholku stojí zříceniny, ze kterých je nádherný výhled na město a okolní hory národního parku. Po prohlídce městečka jsme se vydali směrem k pobřeží. Po ztracení směru a bloudění ve městě Castrovíllari, jsme požádali o radu Policisty, kteří stáli na okraji silnice a vykonáli svou práci. Byli moc ochotní, ihned nasedli do auta, projeli s námi v závěsu zbytek města a pokračovali ještě asi 20 km, aby nám ukázali cestu správným směrem. Po hranicích národního parku (silnice ss105) jsme se dostali až do přímořského městečka Marina di Belvedere a odtud podél pobřeží do našeho přechodného bydliště.

Jelikož nám k srdci přirostl Capo Vaticano, nemohli jsme odolat výletu do krásného městečka Tropea a po 2 letech se vykoupat, na naší krásné pláži v Ricadi, kde nás čekalo setkání s našimi milými sousedy z předloni. Cestou jsme zastavili na krásné pláži se světlým pískem obklopené útesy u městečka Zambrone a zadováděli si ve vlnách v krásném průzračném moři. Po té jsme projeli námi oblíbená místa v Pizzo a Ricadi, společně s našimi předloňskými sousedy zavzpomínali na dovolenou a vykoupali se na pláži patřící residenci Le Cannelle. V Tropee, kde to oproti severní Kalábrii opravdu ?žilo?, jsme výborně povečeřeli a i když neradi, vraceli jsme se zpět do Arcelly. Při zpáteční cestě se nám povedlo minout sjezd z dálnice na pobřežní silnici č. ss 18 za městem Pizzo, po které jsme chtěli jet. Z dálnice jsme sjeli až za Cosenzou a po silnici ss 107 pokračovali směrem městečko Paola, ale kdesi uprostřed hor jsme zabloudili a na nějakou dobu absolutně ztratili orientaci. Asi po hodině šplhání výš a výš do hor a obdivování prastarých stromů s obrovskými kořeny a liánami se nám naskytl nádherný výhled na moře a osvětlená městečka hluboko dole pod námi. Konečně jsme sjížděli dolu k moři, na cestu, kterou jsme již dobře znali. Druhý den jsem podle podrobnější mapy zjistila, že jsme projížděli přírodní rezervací. Jen škoda, že právě v noci. Přes den musí být cesta opravdu úchvatná. Snad někdy příště ...

Další den naší dovolené jsme věnovali návštěvě malého městečka Diamante, které leží ca. 20 km pod Scaleou, směrem na jih. Staré město je známé nástěnnými malbami s kalábrijskou tematikou (murales), na kterých se podílelo něco kolem 80 umělců z celého světa. Ke koupání a slunění se dala využít malá, ale dostačující nepřeplněná městská oblázková plážička. Do Diamante jsme se vrátili ještě jednou, a to na konci našeho pobytu a pochutnali si na dobré večeři v jedné z pobřežních taveren.

Za zmínku stojí i návštěva historického přístavního města Maratea. Nad ním, na vrcholku hory San Biagio (640 m n. m.), byla v roce 1965 postavena z dáli viditelná 22 metrů vysoká socha Krista. Jejím autorem je florentský sochař Innocenti. Socha je otočená směrem ke staré renesanční bazilice San Biagio. Návštěvou tohoto místa budete odměněni krásným výhledem na okolní hory Basilicaty, Tyrhenské pobřeží a Kampánii. K bazilice a Kristovi vede vyhlídková silnice, v nejvyšší části na estakádách v několika serpentinách. V okolí Maratey se nám moc líbilo i šnorchlování. Pod hladinou se mezi útesy prohánějí hejna rybiček a další podmořští živočichové. Moc hezké jsou i zátoky s menšími oblázkovými plážemi, kde se koupalo jen pár lidí.

Náš poslední výlet jsme podnikli do Kampánie na mys Palinuro. Cestou jsme se zastavili v kouzelném městečku San Giovani, kde se zdálo, že se zastavil čas. Po procházce městem jsme pokračovali v jízdě krásnou kopcovitou krajinou, která je součástí národního parku Cilento. Po krátké zastávce v městečku Marina di Camerota jsme okusili koupání na jedné z oblázkových pláží, nacházejících se u silnice směrem na Palinuro. Po té jsme si jeli prohlédnout přístav v Palinuru a okolí majáku, který se nachází na vrcholku skalnatého mysu, ze kterého je pěkný výhled na obě strany pobřeží Tyrhénského moře.

Cesta zpět probíhala bez problémů, žádné kolony ani jiné překážky nás nezdrželi.

Kálábrie pro nás stále zůstává zemí, která nás láká svými historickými památkami, přírodou, krásným čistým mořem, vstřícnými lidmi a výbornou kuchyní a vínem. Určitě bych se tam chtěla opět vrátit, i když raději na Capo Vaticano a poznat další krásná místa.