Pobaltí podruhé

Naše devátá plavba s MSC Poesia, trasa Warnemünde-Gdyně-Visby-Riga-Stockholm-DNM-Kodaň-Warnemünde
V neděli 25.6. jsme kolem šesté ráno vyjeli z domova, celá cesta po klidné dálnici, chvilku po poledni jsme už měli zaparkováno na prověřeném parkovišti a shuttle bus nás odvezl do přístavu.

1. den - Warnemünde
Tentokrát už na E-Ticketu byl konkrétní čas, kdy se máme dostavit k odbavení, obecně ve Warnemünde nikdy velký problém nebyl, ale tentokrát to opravdu byla rychlovka. 12:35 odevzdání zavazadel, okamžitý check-in, převzetí karet (zjistila jsem, že namísto potvrzeného 1. sezení u večeře nám bylo přiděleno 2.), nalodění se, zastávka na recepci ohledně změny sezení u večeře (poslali nás za manažerem restaurace) a 13:15 jsme už byli na kajutě. Pokud by to takto mělo fungovat ve všech přístavech, tak paráda.
Zašli jsme na oběd do bufetové restaurace a pak ještě drink na baru. Opět procházka městem, vše v poklidu, spíš protažení se po cestě autem. Vrátili jsme se právě k absolvování bezpečnostního cvičení, které probíhá na kajutách před TV, pak pouze zavolat na recepci nebo zaběhnout na kontaktní místo pro odpípnutí. Kufry jsme už měli před kajutou, vybalili a převlékli se k večeři, před odchodem jsme chvilku pozorovali z balkónu odplutí. První sezení v 17:30 je opravdu časné, ale druhé ve 20:00 pro nás horší. Stůl, který byl opravdu malý (krom talířů a sklenic na vodu a víno se tam již nic nevešlo, láhev s vodou nebylo kam dát), jsme sdíleli s postarším párem ze Švýcarska, pravděpodobně důsledek naší žádosti o změnu sezení. Moc jsme toho nenapovídali, jejich mateřský jazyk byla francouzština a pak uměli italsky…. S naší angličtinou jsme se tedy nechytali, večeře se odbývaly konverzací pouze k sobě patřícím párům. Náš číšník dělal svou práci, pouze vzal objednávku a servíroval, jeho pomocník byl přátelštější, ale i pro něj bylo těžké mít vícejazyčný stůl, takže prohodil sotva pár slov navíc. Oproti loňsku restaurace plná, žádný volný stůl. Po večeři divadelní představení a pak náš oblíbený bar Il Grappolo d’Oro, stejný číšník jako loni – divili jsme se, že se potkáváme přesně po roce. Prý novinka u MSC, mohou si vybrat 2 lodi, kde chtějí pracovat a ne jako v minulosti, že je umístili kamkoliv.

2. den – Gdyně
Ráno jsme zkusili servírovanou snídani, opět poprvé a naposledy - vše neskutečně dlouho trvalo. Po snídani jsme si ještě zašli do baru na kávu a vydali se do města. K zastávce městského busu cca 500 metrů, jezdil v pravidelných intervalech. Vyjetí autobusu tedy strašné, prakticky nikdo z lodních pasažérů nebyl připraven zaplatit lístek, doslova se hrdlili o centy (platba byla možná pouze v hotovosti ve zlotých (na každý je měl, spíš nikdo), řidič se uvolil brát i Eura a pravděpodobně kurz nebyl výborný, ale pokud nedisponuji danou měnou, tak musím být připraven zaplatit o něco více). Vystoupili jsme v centru a šli jsme si projít město, zvolna došli na Jižní molo, kde je ukotvena plachetnice Dar Pomorza, Torpedoborec Blyskawica, dále pak procházka po Bulwar Nadmorski (pobřežní promenáda). Kolem čtvrté jsme se vrátili na loď a šli na servírovanou večeři. Po večeři jsme se stavili na recepci zažádat o priority tender do Visby, trochu problém, museli jsme si nechat zavolat managera recepce, který svému kolegovi potvrdil, že na priority máme nárok (zlatá karta) a byly nám vydány priority kartičky. Poté klasika – procházka po lodi, zakotvení v baru. Divadlo jsme vynechali, na programu byl zpěv, z našich zkušeností nebývá valný.
Celý den bylo krásně teplo a modro.

3. den – Visby
Po zkušenosti se servírovanou snídaní jsme další dny chodili pouze na bufetové snídaně. I když byla loď plně obsazená, v bufetu nikdy nebylo k nehnutí a bez problémů jsme se obsloužili a našli volný stůl k sezení. Po snídani jsme se v poklidu sebrali a šli na tender (priority naprosto magická kartička, mohli jsme jít kdykoliv). Ve Visby právě tento den začínal Almedalen Week, všude probíhaly přípravy na zahájení. Ráno bylo chladnější, ostatně celý den bylo lehce pod mrakem, ale bylo lepší se vydat dřív, odpoledne bylo Visby již poměrně zalidněné. Stora Torget začínalo ožívat poměrně brzy zrána, bohužel většina památek byla z důvodu probíhajícího setkání veřejnosti nepřístupná. Za procházku stojí rozhodně Botanická zahrada a krásné, úzké uličky Visby, městské opevnění a Gunpowder Tower. Kolem jedné jsme se v klidu vrátili na loď a zaskočili ještě na servírovaný oběd. Je tedy pravda, že rozestup 3-4 hodiny mezi obědem a večeří je opravdu krátký. Odpoledne už jen posedávání v barech, servírovaná večeře, stihli jsme i první divadlo – tentokrát i artistická čísla, která bývají pěkná.

4. den – Riga
Do Rigy jsme připluli kolem osmé hodiny ranní, opět bufetová snídaně a vyrazili do města. Moc nám nebyl jasný nabízený shuttle bus od MSC, loď kotvila asi 10 minut pěšky od centra města. Vlastní kotviště je přímo ve městě. Z lodi jsme vyšli poměrně brzy, centrum bylo ještě prázdné a pomalu se probouzející. Snažili jsme se nevynechat nic důležitého, prošli Radniční náměstí, Baziliku svatého Petra, Chrám Kristova narození, došli se podívat na Centrální tržnici (opravdu nádherné ovoce, zelenina i ostatní, v pavilonech je vše řazeno dle sortimentu, jednoduché na orientaci). Při cestě z tržnice jsme šli kolem Lotyšské akademie věd a nevynechali jsme Pomník svobody a Rižský kanál. Trochu oklikou jsme se vrátili kolem jedné na loď (odplutí o půl třetí), opět servírovaný oběd a pak už jen poflakování se po lodi. Celý den bylo krásně modro a dost teplo.

5. den – Stockholm
Připlutí kolem deváté hodiny – stejně jako vloni, v klidu jsme stihli bufetovou snídaní. Tentokrát jsme dopravu po Stockholmu vyřešili zakoupením celodenní jízdenky přes aplikaci, fungovalo to skvěle a nemuseli jsme řešit jízdenky. Stanice autobusu je cca 500m pěšky od kotviště. Vzhledem k tomu, že při minulé plavbě jsme stihli kompletně projít centrum, rozhodli jsme se zajít do Vasa muzea. Rozhodně to bylo zajímavé, strávili jsme tam dobře 2 hodiny. Kolem poledne jsme se vrátili zpět na loď, zašli na servírovaný oběd a dali drink na baru. Poté jsme se vydali zpět do města a ještě si trochu prošli centrum. Na loď jsme se vrátili kolem šesté hodiny, takže večeře poprvé bufetová, ale opět žádný problém, velký výběr, klid, volné stoly. Tento den jsme divadlo nevynechali, mimo jiné opět artisté.

6. den na moři
Den nicnedělání a odpočinku na naší plavbě, využili jsme i k návštěvě wellness centra.

7. den – Copenhagen
Ráno jsme kolem deváté hodiny připluli do Kodaně, zašli si na snídani a vydali se do města. Letos neoperoval free shuttle bus jako vloni, došli jsme na autobusovou zastávku v blízkosti terminálu (škoda, že MSC kotví až na vzdálenějším terminálu 3), v automatu koupili jízdenku a popojeli zastávku autobusem, kde jsme přestoupili na metro. V Kodani jsme už několikrát byli, ale stejně jsme nevynechali Amalienborg, Ofelia Plads, Gefion Fountain, Kastellet, Malou mořskou vílu a vodní kanál a přístav Nyhavn. Po návratu na loď jsme tak tak stihli servírovaný oběd. Odpoledne už jen zabalení a posedávání v barech. Servírovanou večeři jsme tento den vynechali, rozestup 3,5 hodiny od oběda byl opravdu krátký. Později večer jsme se stavili v bufetové restauraci.
Kufry jsme si opět nechali na kajutě, využili jsme nabídku rychlého vylodění s tím, že veškerá zavazadla si vyvezeme sami. Večer loučení se s oblíbenými barmany a číšníky, divadlo jsme vynechali a poseděli na baru.

8. den – Warnemünde
Připluli jsme kolem šesté hodiny, rychle zaběhli na bufetovou snídani, zabalili zbývající drobnosti a bez problémů se krátce po sedmé vylodili. Tentokrát měl shuttle busík, který nás měl odvézt k parkovišti docela zpoždění, konkurence již čile klienty odvážela a my čekali. Nicméně jsme se dočkali, a po vyložení zavazadel na parkovišti vyrazili směr domov.

Závěr:
pěkná a klidná plavba, Poesii jsme zažili na minulé plavbě, věděli jsme, do čeho jdeme. Opět nám vyšlo počasí, často bylo modro a na sever i dost teplo. Ty severní destinace nám docela vychází. A i když byla loď ze 100% obsazená, nikdy to nebyl masakr, ať už na bufetu nebo kdekoliv jinde.

Kvalita jídla: bufet rozmanitý jako v minulosti, „osekané“ jídelní lístky při servírovaných obědech a večeřích stejně jako vloni, pravděpodobně to už bude standard. Co bylo příjemné je to, že i když byl někdy problém si vybrat, tak vždy dostupný byl losos (v páře nebo na grilu) a kuřecí plátek a samozřejmě bezmasý pokrm.

Personál: milý a příjemný jako vždy

Kajuta: prostorná balkónová prémiová kajuta, dostatek skříní, kupovali jsme garantovanou, takže opravdu milé překvapení upgradu. Na kajutě bylo příslušenství pro přípravu kávy a čaje, nevyužili jsme, ale myslím, že je to fajn. Na balkóně jsme občas trávili chvíle při vyplouvání, hlavně tedy ze Stockholmu, ale jinak to pro nás až tak důležité není. Příjemné bylo to, že se dalo normálně vyvětrat a vykouknout ven v „nedbalkách“, ale třeba na to sednout si a zahrát si karty to tedy nebylo – spíš než na hru jsme se soustředili na to, aby karty neuletěly. Takže záměrně balkónovou kajutu kupovat nebudeme, pokud bude v rámci bezplatného upgradu, uvítáme to.

Nápojové balíčky: letos příjemná, pro nás vítaná změna. Pokud mám zakoupený balíček a vyberu si / chci vyzkoušet nápoj vyšší cenové hladiny, doplatek je pouze rozdíl mezi cenovým stropem pro nápoj v rámci zakoupeného balíčku a skutečnou cenou nápoje. Pro příště zvážíme, zda nezkusit pouze Easy a doplácet, nebo zda opět zůstaneme při Easy plus…. Asi to bude na kalkulačku. Výhoda Easy plus je tedy ta, že se opravdu nemusí přemýšlet, a vzhledem k tomu, že lze s plavbou koupit Easy a ještě cca 5 dní před počátkem cesty upgradnout na Easy plus, tak je na rozhodnutí dostatek času.

Vyúčtování: účet jsme dostali cca kolem čtvrté hodiny na kajutu. Vzhledem k tomu, že to řešíme tak, že po nalodění povolíme na kartě limit, do kterého bychom se měli vlézt, tak placení neřešíme. MSC si vždy cca během 2 týdnů platbu z karty stáhne a zbylé prostředky uvolní. Účet jsme zpravidla dostávali v průběhu poslední noci, tentokrát to bylo již poslední odpoledne. Jednou se nám stalo, že jsme povolený limit překročili, druhý den jsme dostali info na kajutu, kredit navýšili a bylo to. Rozhodně je to pohodlnější, než pak stát ve frontě u recepce a vyrovnávat účet.
A opět perlička: i zde se našli filutové, kteří si mysleli, že když vyrovnali v sobotu k večeru účet, tak se pak mohou "rozšoupnout". Bylo pro ně překvapení, že při vylodění byli žádáni o vyrovnání útraty, kterou stihli ještě udělat.