Maroko 2006

Maroko v kostce
21.10. – 28.10.2006

Poprvé vyrážím na dovolenou ryze poznávací, poprvé je to na africký kontinent, poprvé a mimořádně dovolenkuji bez své rodiny.
S kolegyní z práce jsme se prostě rozhodly, že bychom chtěly vidět Maroko se vším všudy, ale aby to nebylo pro nás tak riskantní, že využijeme služeb CK. Jelikož máme v tomto ohledu rodiny celkem tolerantní, tak jsme si zájezd na poslední chvíli celkem rychle vyhlédly, zaplatily a právě je sobota 21.10.2006 14 hodin, a naše letadlo se zvedá z pražského letiště do oblak……

Ve zkratce o Maroku:
Marocké království má rozlohu cca 460 000 km2, 30 mil.obyvatel, hl.město je Rabat. Úřední řeč je arabština, st.náboženstvím je islám, měnou DIRHAM=100 centimů.
Marocké království je konstituční monarchií. Na marocké vlajce je pěticípá hvězda,která symbolizuje pět pilířů islámu – 5 povinností,které musí každý muslim dodržovat.
Nejstarší historie Maroka patří Berberům.
Začátkem 20.stol. se země stala francouzskou kolonií. V r.1956 získává sultán Muhammad V. pro Maroko nezavislost…..

21.10. - odlétáme v 14hodin středoevr.času. V Praze prší, cestou prolétáme mraky, nad Švýcarskem se oblačnost trhá, otvírají se nádherné pohledy na zasněžené vrcholky Alp. Dále letíme nad Francií, Španělskem, a nad Atlantikem se začínáme stáčet pomalu k Africe…..
Přistáváme v 16,30 místního času na letišti v městě AGADIR. Na malém vojenském letišti trvá celní odbavení celkem dlouho, je tu dusno, čekáme v dlouhé řadě, až na nás přijde řada….
17,50 hod. nasedáme do autobusu, kde nás čeká český delegát Libor, dostane se nám od něj milého přivítání a směřujeme do prvního ubytování na naší cestě…Jsme tu za 20 minut z letiště. Po ubytování následuje jídlo. Večeře jsou servírované, zeleninový salát, a marocké národní jídlo TAJIN (skopové maso dušené se zeleninou a bramborem,a rozinkami-podávané ve speciální keramické misce s poklopem). Strava je to pro nás hodně odlišná, tak jsme ochutnaly…
22.10. – brzy ráno, okolo 4.hodiny nás probouzí hlas muezína svolávající věřící k ranní modlitbě do místní mešity (to nás pak provází celým pobytem, několikrát denně)… Už se nám nedaří usnout, tak se ještě před snídaní jdeme podívat na místní pláž….všude je klid, na ulicích vylidněno……agadirská pláž se táhne podél celého města, je tu špína,dost odpadků, a vede až k přístavu, nad nímž na vysokém kopci upoutá pozornost turisty obrovský nápis ( v noci osvětlený) „Ať žije alláh“…Vracíme se do hotelu, snídáme, a v 9,00 hod. se „nalodíme“ i se zavazadly do připraveného klimatizovaného autobusu – takové přesuny nás čekají celý týden- a vyrážíme směr město Quarzazate (vzdál. 360 km z Agadiru). Musím doplnit, že naše skupina byla co do počtu tak okolo 20 lidí, takže v autobuse jsme měli vždy dostatek místa, mohli jsme sedět každý zvlášt, a bylo to celkem příjemné cestování, které náš průvodce Libor vždy vyplnil spoustou informací z historie i ze života marockých berberů……Autobus nás nejprve vyveze na již zmíněný agadirský kopec nad přístavem, kde se k naší skupině přidává místní berberský průvodce Habib, hovořící francouzky, náš Libor ale skvěle jeho výklady tlumočí, takže není problém… Následuje prohlídka agadirské „kazby“ – tj. bývalé vojenské pevnosti, odkud jsou nádherné výhledy na Atlantik i na vzdálené pohoří Antiatlas ve vnitrozemí…..Opouštíme město Agadir, jedeme pustou vyprahlou krajinou, místy rostou jen stromy Arganií - po jejich korunách vesele šplhají černé marocké kozy (Arganie je jeden ze symbolů Maroka,z jehož semen se lisuje arganiový olej,který je velmi vzácný-asi10x dražší než olivový olej), dále údolím Souss , blížíme se k pohoří Antiatlas, kde je známe luxusní horské středisko Ifram, a mají zde i Univerzitu. My se zastavujeme v městě Taroudannt,jehož historie začíná v 15.století a je známé svými atraktivními trhy, v 16.století bylo 20 let hlavním městem Maroka.Na 2 hodinky opouštíme autobus, prohlížíme místní „medinu“ –historické centrum města, dále procházíme tržištěm,stánky s kořením, keramikou, látkami, také masna tu je: syrové maso visí na hácích, na něm spousta much…- poprvé si uvědomuje,že je tu na nás hodně teplo, +30st., jelikož jsme stále byli jen v autobuse nebo v hotelu, tak jsme to zatím nějak nevnímaly. Proplétáme se mezi spoustou místních lidí, jsou to většinou jen muži a děti, ženy se před námi skrývají, a když už náhodou nějakou spatříme,je zahalená od hlavy až k patě…Následuje prohlídka městských hradeb, ve 12,15 odjíždíme směr šafránová vesnička Taliouine, je stále větší teplo, pak stoupáme do hor……stále jen vyprahlá krajina okolo, sem tam oslík, u cesty přivázaný ke kůlu, tak prý místní parkují svůj „dopravní prostředek“ když jedou z oáz do města za prací, či za nákupem, na silnici vždy pak stopnou auto, či bus a pokračují. Oslík tady na ně čeká,až se budou vracet…..Okolo 17.hodiny přejíždíme průsmyk ve výšce 1700 m.n.m, za městem Tazeknaht stavíme na zdravotní zastávce, hned se k nám sbíhají místní prodavači „drahých kamenů“ a nabízejí nám je k prodeji, také je tu vyvolávač hadů, či malý marocký chlapec nabízí fotku s chameleonem….samozřejmě za bakšiš. Ale nejsou nijak dotěrní, jednou odmítnete, a dají pokoj….A dětem rády rozdáváme bonbonky, nebo drobné předměty,které jsme si pro připravily z domova. V 17,20 přijíždíme do města QUARZAZATE. Moderní město je posazeno uprostřed velké palmové oázy a byla zde prý natočena spousta hollywoodských historických filmů, např. Kleopatra, pár filmových kulis vidíme cestou…..dokonce kvůli filmařům tu vyrostlo i mezinárodní letiště…V hotelu nádherná orientální výzdoba, trochu jak z pohádky 1000+1 noci, chladíme se ještě před večeři v bazénu….
23.10. Ráno je jasné, chladnější…. V 8,30 se balíme, a znovu odjíždíme dál….krajinou míjíme starobylé berberské kazby, občas nějaká zelená oáza s pár políčky se zeleninou, také henu(kterou suší a vyrábí z ní přír.barvivo) zde pěstují….přes pohoří se dostáváme níž do údolí řeky Draa, také zde je spousta zeleně.Dále míjíme velmi fotogenickou horu Djebel Kisani, vys.1530 m.n.m. Polední pauzu trávíme u městečka AGOZ v zahradní restauraci, po obědě ochutnáváme místní typický přeslazený mátový čaj. Zastavujeme u jedné s obydlených oáz…..procházíme skrz spolu s našimi průvodci, potkáváme oslíka,naloženého nákladem bambusového roští, jen tak si tam sám bloudí labyrintem cestiček, asi je zvyklý a vím kam má náklad dopravit, ani si nás nevšímá....Mají tu vykopané zavlažovací kanály, aby voda proudila na všechna políčka, pěstují tu spoustu zeleniny , i ovocné stromy (granátová jablka,gdoule,citrony,pomeranče), spousta datlovníků.. Je tu pěkná výheň, u našeho autobusu už nás čekají místní chlapci, nabízení ke koupi datle, mají je celkem pěkně balené, neodoláme,a kupujeme na ochutnávku. Ve 14,50h. přijíždíme do města ZAGORA, za nímž již začíná poušť Sahara…a odkud kdysi obchodníci vypravovaly karavany se zbožím přes Saharu až do Timbuktoo (rep.Mali) – takové karavany trvaly prý až 52 dní. Nyní je tato cesta uzavřena pro špatné mezinárodní vztahy s Alžírem. Před městem nás ohromuje obrovská oáza 300 tisích palem, působí to úžasně…..zelený pás uprostřed pustiny…. V městě Zagora žije 15 tis.obyvatel, procházíme starým městem, je šílené vedro, místní obyvatelstvo je velmi chudé, a jsou napohled víc tmavší, prostě víc černější berbeři, a jde z nich trochu i strach…děti pobíhají špinavé, občas nás tahají za ruce,ať jim něco dáme, tady už se nám to zdá víc protivné,než v předchozích městech…procházíme starobylým židovských opevněním, tady pro změnu nikde nikdo, ale to se nám jen zdá, všichni jsou schovaní uvnitř, obydlí je to fakt hrozné, žádná voda, smrad a špína….Jsme rádi,když to máme za sebou, a jsme na hotelu….hodně drsné poznání místního života,ale stálo to za to,říkáme si. Okamžitě po ubytování hodíme kufry do pokoje a skáčeme okamžitě do bazénu,trochu zchladit hlavy… Večeře bohatá,výborná. V Zagoře bývají přes léto nejvyšší teploty v Maroku (okolo +50st.)

24.10.
8,00 odjíždíme přes pohoří Jbel Sarhro (vulk.původu, vys.2544 mn.n.m.) směr město Erfoud (cca 330km). Jedeme boční pouštní cestou okolo oázy Tazazert, zastavujeme uprostřed vyprahlé krajiny, rozpukaná hlína se pomalu mění v písek, fotíme stádo velbloudů,které se pase, i když nevím z čeho jsou pořádně živi, je tu jen pár keříků…. Ve 14,15 se před námi otvírá nádherná vstupní brána města RISSANI, kterou nechal vystavět král Mohamed VI., je to rodiště jeho dynastie. Následuje malá procházka místní kazbou, obydlí zde již mají zavedenu vodu, elektřinu, i kanalizaci. V 15,15 příjezd do hotelu v městě ERFOUD. Večer mohou zájemci strávit výletem v džípech na písečné duny ERG CHEBBI (vzdál.47km od Erfoudu), kde bývá k zhlédnutí nezapomenutelný saharský západ slunce. Neodoláme, jedeme na duny. Nasedáme tedy do jedné z terénních Toyot, a místní řidič (turban na hlavě, dlouhý hábit až na paty) s námi projíždí pouští a míří s námi k Erg Chebbi, v autě nám pouští CD Best of Maroko, takže vše je stylové….všichni se úžasně bavíme. Okolo páté hodiny jsme na místě, vyskáčeme z aut, a každý si může vyhlédnout jiný vrchol duny, a na ten vyráží, aby si mohl ten západ slunce užít. Pokud nechce šlapat pěšky, může naskočit na velblouda a vyrazit na jeho hřbetu. My zouváme boty, písek je červený, jemný jak prach, horký, vyrážíme nahoru……jsou to duny celkem rozlehlé (50km, široké 25 km, nejvyšší vrcholky tak okolo 100m), takže nikdo nikoho neruší, je to úžasné, jen vy, písek, a slunce se pomalu ztrácí za obzor, bylo to nádherné. A pak už jen za tmy zpět k autu, a do hotelu, ……a saharský písek nezapomenout přivézt domů rodině, to jsem musela…

25.10. Ráno v 6,30 si dáváme rozcvičku v bazénu ještě před snídaní. V 8,30 odjíždíme na další putování. Zastávka v dílně na opracování mramoru, fosílií, nákup dárků domů. Navštěvujeme městečko TINEGHIR (velká naleziště manganu, stříbra), prohlídka opevněného města, návštěva dílny na výrobu koberců, přednáška o jejich výrobě, posezení u přeslazeného mátového čaje, ukázka koberců… 13,00 odjíždíme z města směr kaňon Todra, ve velké dáli před námi fotíme nádherná panoramata Vysokého Atlasu, následuje procházka úzkou soutěskou v údolí řeky Todry, okolo nás se tyčí skalní masivy vys.až 200m, je tu i pár místních skálolezců, to musím domů stoprocentně nafotit…..Jedeme dále okolo nás stále dost hornatý terén, míjíme doly na stříbro, oázu El-Kelaa-M-Gouna – oblast pěstování růžových keřů. Růže jsou důležitý vývozní artikl do Francie, používaný k výrobě parfémů. Pokračujeme údolím řeky Dades, okolo spousty pevností a kazeb, také míjíme vyschlou oázu Skoura,kde pro nedostatek vody palmy pozvolna usychají….. Počasí se nám dnes prvně pokazilo, velká oblačnost,mrholí a velký vítr, a také se ochlazuje. Příjíždíme opět do Quarzazate, kde jsme již jednou nocovali na počátku týdne.

26.10. 8,00 odjezd z Quarzazate, zastávka v pevnostech Taourit a Tiffoultoute, a dále přejezd horského masívu Vysokého Atlasu, nejvyšší siln.průsmyk Tizi n“Tichka (v.2260m.n.m.), a otvírají se nám zasněžené(!) vrcholky třechtisícovek Vysokého Atlasu. (nejvyšší vrchol pohoří ale nevidíme,je to hora Jbel Toubkal, vys.4165mn.m.)……my pokračujeme směr Marrakech… 13,30 ubytování v hotelu Meryem v Marrekechi Od 15,00 prohlídka města MARRAKECH, marakéšské trhy (tzv.suky), hl.náměstní Djaman Al Fna,Spousta kejklířů, vyvolávačů hadů, stánky s koberci, kož.zbožím, šátky, bižutérií, ovocem čerstvým či sušeným…..navštívíme přírodní lékárnu, a výrobnu kosmetiky z přírodních produktů……večer v Marakéši byl také nezapomenutelný, je tu v noci spousta lidí, turisté se mísí s místními, je tady celkově již mnohem vyšší úroveň obyvatel, než jakou jsme viděli při našem cestováním Marokem. Neodolaly jsme a ochutnaly džus z čerstvých pomerančů, maso pečené na grilu, a také jsme zapózovaly s nosičem vody,kterých se na náměstí potuluje v typických krojích spousty.


27.10. Trochu nás postihlo průjmové onemocnění, asi z té včerejší ochutnávky….. Takže se léčíme, a dopoledne ještě procházíme palác Bahia, zámecké zahrady Imohaden, známou mešitu Koutoubii a pomalu se loučíme s Marrakechem…. Za deště přejíždíme do Agadiru, večer pršet přestává, po ubytování jdeme ještě s naší partou cestovatelů na krátkou noční prohlídku města, dáváme si kávu v místní restauraci, a jdeme na kutě….


28.10. Dopoledne máme ještě čas na krátký odpočinek u moře, tak chytáme pár marockých paprsků, ale nijak moc po tom včerejších dešti nehřejí, a Atlantik to je totální ledárna…..takže koupání žádné ani nebylo.
14,10 odlétáme z Agadiru do Prahy