Aprica 2013

Tak jsem po roce navštívil Apricu (vlastně po půl, ale to letní to se nepočítá, to je jiná škatulka). Původně jsem myslel, že moc fotit a točit nebudu, aby to nebylo stejné jako vloni., "Abyste neřekli, že to nemá cenu"(Jára Cimrman). A ono to nebylo vůbec stejné. Naopak kromě tradiční přívětivosti mých oblíbených severoitalů to bylo úplně jiné. Tam, kde jsme se vloni vyhřívali na březnovém slunci a brodili se ve zbytcích jarního sněhu, jsme letos drkotali zuby a užívali si pravé zimy se spoustou kvalitního sněhu. Středisko Aprica je situované na sever a lednové nízké slunce se přes kopce vyhouplo jen odpoledne a to jen někde. Šestikilometrová sjezdovka Panoramica dokonce lednové slunce téměř nezná. Vyvezl jsem sem ženu s tím, že právě Panoramica bude ten její šálek kávy, tady bude trávit veškerý čas a podle slin blaženosti, co jí budou odkapávat, si ji tady vždycky vyhledám. Kdepak, na kilometrové prosluněné Pianna dei Galli se jako had vyhřívala. Právě tahle sjezdovka to letos vyhrála na celé čáře. Jinak super ubytování v útulném apartmánu Cristallo, vše se lesklo novotou, 100m od lanovky a zpět na lyžích až do lyžárny, nejlepší topení co jezdím do Alp, na baráku absolutní klid. První den lyžování katastrofální, celý den sněžilo, pondělí slušné, od úterý azuro. Obě sobotní cesty za sucha, 1600km jsem nepoužil stěrače. Jen tradiční hodinová zácpa nad Ga Pa (už aby tu benzinku, co to způsobuje na vrcholu stoupání, zrušili). Tak tedy vzhůru do Apricy (pokud se tak skloňuje podle vzoru žena).